Jak dětem vysvětlit emoce?
Určitě to znáte. Pláč, když dítě nedostane to, co zrovna chce, na pískovišti hádky o „lopatičky“. Vzteká se při oblékání, ale klidně i mezi regály v obchodě. A je mu to jedno.
Vy se možná snažíte je utěšit, i když byste se raději neviděli. A když to nepomáhá, možná je dokonce uplácíte koupí nové hračky či sladkostmi. Ale je to takto v pořádku? Opravdu by dítě mělo na povel přestat brečet jen proto, že se to právě nehodí?
Za vším hledej rodiče
Ohlédněte se zpět do svého dětství. Možná vám rodiče na srdce kladli, abyste byli hodní, nepřekáželi a moc „neotravovali“. Každý váš pláč a výbuch emocí zlehčovaly větami, že to přece není tak zlé. Možná jste dokonce slýchali větu: „Nebreč, nebo ti dám důvod!“. Je to tak? Potom jste vyrůstali s rodiči, již měli tzv. autoritářský přístup. Takoví rodiče se snaží v dítěti emoce potlačovat, popírat. Často tak jednají lidé, kteří sami mají v případě emočně náročných situací jen malou nebo žádnou podporu okolí.
Úplně opačným druhem rodičů, co se přístupu k emocím týče, jsou tzv. liberálové. Ti naopak každou, byť drobnou a nezávažnou, situaci řeší až přehnaně. Dále jim činí velké obtíže nastavování hranic. V extrémních případech dokonce jakékoli hranice popírají a snaží se do jednání svého potomka jakkoli nezasahovat. A to ani v případech, kdy je neúměrně agresivní a ubližuje ostatním.
Za extrémní považujeme i tzv. „helikoptérové rodiče“. Ti se naopak svým ratolestem snaží připravit podmínky pro dokonalý život bez jakýchkoli negativních emocí a podnětů. Nechtějí, aby jejich dítě zažívalo smutek, bolest, pláč. I když nikdo z vás jistě nechce, aby dítě bylo smutné, ani toto není správný přístup. Takové dítě bude v budoucím životě velmi špatně zvládat stres či neúspěch. Nebude se umět vyrovnat se vztekem a dalšími negativními emocemi, kterým čas od času musí čelit každý z nás.
Jak tedy k emocím svého potomka přistupovat?
Začněte u sebe. A to uvědoměním si vlastních emocí. Nebojte si je přiznat. Pokud se chcete zaměřit na emoce svého potomka, jde to pouze tehdy, pokud se vás nijak nedotýkají. Ale opravdu jste v klidu, když vaše vztekající se dítě stojí na hřišti a na vás jsou upřeny oči ostatních rodičů? Nebo vás přepadá stud či hněv?
Pokud jste v klidu, gratulujeme. Pokud jste ale naštvaní, či dokonce popadnete dítě a odvedete ho pryč, je to taky správně. Proč?
Buďte opravdoví
V první řadě si musíte uvědomit, že nejste stroje, ale lidé. Jedním z úkolů rodičovství je být opravdový, autentický. Nikoli dokonalý. Už jen toto uvědomění vám velmi napomůže při zvládání dětských emocí.
Život pro vás i vaše dítě bude daleko snazší, když si přiznáte, že někdy se to zkrátka nepovede. Někdy zkrátka nezvládnete být rodičem jako z příručky, a je to tak naprosto v pořádku. Příště to bude lepší.
IQ nebo EQ?
Dlouhou dobu panoval ve společnosti názor, že vysoký inteligenční kvocient (IQ) je základem pro úspěšný život. Dnes je tomu jinak. Podle odborníků mají lidé s vysokým IQ dokonce mnohem obtížnější život. A to především ve společenském životě. Jejich racionální část mozku pracuje totiž jiným způsobem než u lidí s průměrným IQ. Dostat se tedy do stejných úrovní cítění jako jiní lidé je pro ně často velmi složité. Naopak vyšší úroveň EQ (emoční kvocient) nám může výrazně pomoci k úspěšnějšímu životu. Proto pochopení a ovládání emocí pro nás může být velkým přínosem.
Jak napomoci rozvoji dětských emocí?
- Přijměte pocity
Přijměte pocity svého dítěte, ale i ty vlastní. Uvědomte si, že i ono má pro své emoce důvod. Jen ho možná zatím neumí popsat. Zkuste se na svět chvíli dívat jeho očima. Děti jsou daleko zranitelnější, nemají ještě tolik zkušeností. Pokud dokážete být natolik empatičtí, abyste se na chvíli dokázali vžít do pocitů svého dítěte, máte první předpoklad pro vzájemné emoční propojení.
- Naslouchejte
Zastavte na chvíli své logické uvažování a proudy myšlenek. Zkuste dítěti opravdu naslouchat a vnímejte i jeho fyzické projevy. Podívejte se na celou situaci z jeho perspektivy. Opakujte a shrňte to, co se vám dítě snaží říct.
- Chyťte se příležitosti
I negativní emoce jsou pro vás příležitostí, jak se propojit se svým potomkem. Nevnímejte dětský vztek jako atak na vaši autoritu. Vztek, smutek ani další negativní emoce nezmizí jen proto, že je budeme ignorovat. Uznejte emoce svého dítěte. Pomůžete mu se utěšit a zároveň mu předáte klíčovou dovednost pro další život.
- Emoce pojmenujte
Pokud pojmenujete emoci, kterou dítě právě prožívá, pomůžete mu. Jeho nervový systém se zklidní a dítěti to přinese útěchu. Snažte se pojmenovat pocity co nejpřesněji. Zmatení, frustrace, žárlivost… Naučte dítě, že v některých chvílích může cítit například i dvě úplně odlišné emoce – těší se (má radost), že odjíždí k babičce na prázdniny, ale zároveň je mu smutno, že vy zůstáváte doma?
- Pokuste se hledat řešení
Pokud už dítě ví, proč a jaké emoce aktuálně cítí, ví také, jaký problém jeho chování zapříčinil. Přimějte je, aby nalezlo řešení. Pomoct mu můžete například návrhem dobrého a špatného řešení. Můžete mu také připomenout, jak stejnou situaci řešilo v minulosti.
- Určete hranice
Pokud dítě již ví, jaké emoce je ovládly a co je způsobilo, ujistěte se, že chápe, proč bylo jeho chování nevhodné. Zároveň je ale ujistěte, že není problém to, jaké emoce cítilo, ale jak se v danou chvíli zachovalo.
Jděte příkladem v emocích a povídejte si
Výše jste si mohli přečíst základní pravidla a nástroje, jak zacházet s dětskými emocemi a jak napomoci jejich rozvoji. Nezapomeňte ale, že hlavním aktérem při cestě dítěte za pochopením emocí jste vy. Pokuste se s dětmi mluvit o emocích – ale ne jen o těch jeho. Mluvte i o těch svých. Vysvětlete mu, proč jste zrovna naštvaní, smutní, nebo co vám naopak udělalo radost. Pokuste se mu přiblížit i pocity a jednání ostatních lidí. Mluvte o příčinách těchto pocitů a zkuste společně hledat možná řešení.
Pár tipů k emocím na závěr
Hrajte si
- Nastříhejte z papíru kartičky a napište na ně všechny emoce, které vás zrovna napadnou. Na další kartičky nakreslete smajlíky, které daným emocím odpovídají. Nechtě dítě, aby k sobě kartičky přiřadilo. Pokud chcete hru ještě trochu vylepšit, zkuste ke každému pocitu přiřadit ještě kartičku s barvou. Případně zvolte edukační hračky, které vašim dětem pomohou s emocemi.
Vyrobte návod
- Když se dětem nedaří nebo zkrátka není něco podle jejich představ, mají často tendence reagovat přehnaně – vztekem, brekem atd. Zkuste se společně na takové situace připravit a vytvořte společnými silami návod, jak by se v různých situacích mohlo dítě zachovat.
Čtěte si
- Zkuste dětem sehnat knížku o emocích. Často jsou krásně ilustrované a zábavné. Budete mít tak další náměty ke společným hovorům o pocitech. Dětské knihy prostě do života děti i rodičů patří!
Naučte dítě relaxovat
- Děti jsou často plné energie, a je to v pořádku. Někdy je ale třeba se zklidnit. Existují různá dětská relaxační cvičení. Vhodnou volbou je například jóga. Ve chvíli, kdy vidíte, že se dítě snaží ovládnout vztek, může takovéto relaxační cvičení pomoci.
Pozorujte ostatní
- Až bude mít dítě základní pojem o emocích, zkuste společně pozorovat ostatní lidi a hádat, jaké emoce zrovna prožívají. Budete překvapeni, jak vaše dítě tato hra bude bavit.
Je zřejmé, že chápat dětské emoce je někdy složité. Pokuste se ale udržet si zdravý nadhled. Projevte pochopení pro reakce svých dětí, pokuste se jim vysvětlit příčinu jejich aktuálního rozpoložení. Nikdy je za jejich emoce netrestejte a ani jejich pocity nezlehčujte. Jen tak si získáte jejich důvěru a pomůžete vychovat jedince, který bude své pocity umět nejen popsat, ale i ovládat.